Poradna-zde1271
Komix Hope tady // Povídka,příběh Megan Na Frontě tady
Anketa tady
Chceš se stát mojim sb? tak klik Zde*2225*

Megan Na Frontě

19. listopadu 2013 v 18:43 | Alice
Zdravím! Je tady první díl: ,, Megan Na Frontě "
Doufám, že se Vám bude líbit. Připravuji k němu více dílu, bohužel druhý vyjde nejdřív v příštím týdnu. Příjemné čtení!
Alice


Do uší mi hlučel motor letadel, myši škrábyly zdi a ohlodávaly postele mých přítelkyň.
Pochopila jsem že je konec. Přestaly mi chodit tvoje dopisy. Přestala jem tě vídat. Bylo to jako by jsi zmizel.
Těžce jsem polkla a posbírala všechny papíry ze stolu. Vydala jsem se na oddělení.


Prošla jsem úzkou tmavou chodbou, která pokračovala rovně. Kolem cesty k mému stolu leželi na postelích zranění. Někteří ani netušili, že je to jejich poslední den, druhí plakali nad nespravedlnosti osudu. Byli tady sami, opuštěni, jejich rodiny bydlely nejspíš někde v severní Anglii. Většina z nich už nikdy neuvidí své manželky a děti.. Dělali jsme co jsme mohli aby se uzdravili..
Došla jsem až ke dřevěným dveřím vůně zaschlé krve zmizela a nahradila jí přichuť prachu až jsem se rozkuckala. Zavřela jsem dveře a uviděla vysokou postavu s černými vlasy sepnutými rudou sponou. Dívka se na mě otočila s rozzářeným úsměvem a já rozeznala ty známé rysy její tváře ,,Á, Kate! Tak dlouho jsem tě neviděla, kdy ses vrátila? " Vyhrkla jsem
Kate přišla blíž ke mě a objala mě.,, Ráda tě vidím, dnes ráno mě sem přeložili, moc si mi chyběla! Co Jake?"
Tato otázka mě zavedla do úzkých , nevěděla jsem jak na ni odpovědět. Otočila jsem se k oknu a vzhlédla k obloze. Musela jsem sklonit hlavu a z očí mi steklo pár slz. ,, Né, neplač Meg! "
,,Já nevím!" vyhrkla sjem přes slzy a posadila sjem se na zatuchlou sedačku.
,, Prostě zmizel"
,,To je mi líto!" naklonila se ke mě Kate a pohladila mě po rameni.
,, To se nějak spraví, neboj " dodala uklidňujícím hlasem.
Uslyšely jsme zacinkání a musely jsme jít. Přivezli nám nového pacienta. Vyrazily jsme před nemocnici. Muž byl odvezen na volný pokoj v pravém křídle. Rychle jsme se všechny daly do práce. Vyběhly jsme na sál, který omamně voněl savem a nemocničními přípravky. Stěny byly oloženy modrými kachličkami, aby se z nich lépe utírala případná pacientova krev.. ,,Dezinfekce!" ,, Obvaz!" výkřiky vyrážely jeden po druhém, sestřičky se běhaly po místností sem a tam.
,, Sakra Carmen podej mi tu jehlu!" vzduchem lítalo pln slov, byla to rychlá akce. Nesměly jsme sklamat. Muž měl prostřelenou nohu.
Bylo po všem, napětí ve vzduchu ustálo a vše se vrátilo do svých každodenních kolejí. Sestry se šly věnovat ostatním pacientům, ale mě něco nutilo zůstat.
Posadila jsem se k muži na postel a sledovala jak spí. Měl černé vlasy rozcuchané na velkém bílém nemocničním polštáři.
Chvíli jsem ta je tak posedávala a dívala se na něj, když konečně otevřel oči.Polekaně jsem sebbou cukla. Měl hluboké tmavě zelené oči. Cítala jsem jak bych do nich mohla propadnout. Konečně promluvil ,, Dobré ráno slečno" mohlo mu být jen okolo dvaceti tří. Ale působil dumavě. ,,Dobré" odpověděla jsem. ,, Jak jste se sem dostal?"
,, Ono já jsem nedával pozor a už to bylo" zasmál se.
Posadil se a poprosil mě o hrnek vody. Vodu jsem mu napustila do vysokého skleněného hrníčku a pomalým krokem abych něco nepolila mu jej přinesla. ,,Pocházím z malé vesničky na jihu Anglie. Jako malý jsem jezdil na naši krávě a skládal zbraně s mým dávným přítelem Chaddem, což mě pak i v pozdějších letech přimělo k tomu stát se vojákem. Od doby co začala válka jsem svého přítele neviděl. Byl to čestný a spravelivý muž." pousmál se a podal mi ruku
,, Já jsem Rown "
,, Já jsem Megan" oplatila jsem mu úsměv a rozloučila jsem se s ním. Musela jsem ho jít ještě zalistovat mezi oprávněného pacienta nemocnice a napsat jeho zdravotní stav.
Cestou ke své kanceláři jsem si spomněla na Jacka. Vždycky na mně čekal. Odjížděli jsme jeho autem na okraj ostrova, kde jsme pořádali picknick a společně se smáli jeho příběhům z války. Miloval moje sandwitche s brusinkovou marmeládou. Vždycky jsme tam jen tak polehávali na písku a hleděli na zapadající slunce. Mluvili o nejruznějším, vždy mě ztišil něžným polibkem. Chybí mi ty časy strávené s ním. Už je to dlouho co se neozval. Sedla sjem si za svůj stůl a začala psát. Brzy k večeru jsem opouštěla nemocnici směrem k mému domu. Přemýšlela jsem nad tím jak mě Chastity bude zase lákat jít ven tancovat. Dnes jsem ale jistě věděla že mám všeho dost. Chtělo to jen horkou koupel a jít spát.. Cestou domů jsem se, ale neubránila přemýšlením o Rownovi, připadam mi nějakým způsobem blízký, bylo to jako bych ho už znala.. Uslyšela jsem chrčící motor auto a otočila jsem se.
,, Heeej Meg!" ,, Čáu " pokřik na mě muž


..pokračování příště :-)
Co říkáte na první díl?

* !kopírování přísně zakázáno! *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama